Naše pravda je vždy subjektivní

Už jste někdy přemýšleli nad tím, nebo jste snad zažili pocit, že vám nikdo nerozumí? Ač jste se snažili sebelíp vyjádřit, nebo vysvětlit váš pohled na věc, tak se stejně našli nějací lidé, kteří nerozuměli vaší řeči.

Všichni máme právo nerozumět. Každý z nás je originální bytost, každý z nás vnímá určité věci z jiného úhlu pohledu. Nemůžeme se proto divit, že každý z nás vnímá svět jinak a taky se jinak vyjadřuje.

Nikdo nevnímá svět stejným pohledem jak někdo jiný. Stejně jako nemohou existovat dva stejní lidé. Možná jsou si někteří jedinci podobní, v případě jednovaječných dvojčat to platí dvojnásob, ale při bližším pohledu zjistíme, že ani ta jednovaječná dvojčata nejsou stejná. Při porovnávaní můžeme zjistit odlišnou váhu, výšku, délku paží a podobně. A je tomu tak i s naším individuálním vnímáním světa. Ačkoliv se může zdát, že určité skupiny vyznávají stejné názory, nikdy se nestane, aby dvě osoby vnímaly svět totožným měřítkem.

Pokud si dokážeme uvědomit, skutečně uvědomit, že jsme každý originální bytost, už nikdy se nenecháme ovlivňovat jinými lidmi a jejich názory (i když to s námi třeba myslí dobře). Nikdo není v naší hlavě, jsme tam jen my sami. Jak může druhý vědět, co je pro nás nejlepší? To je přece nemožné. Vnímání světa druhým člověkem může být podobné jako to naše, ale nikdy nebude stejné. Určitě ne tak, aby měl právo tvrdit, co je pro nás nejlepší.

Nejdůležitější je uvědomění si naší vlastní individuality. Každý z nás má jiné myšlenky, potřeby, sny, vize a cíle a každý jde za svým štěstím jinou cestou. Nikdy nemůže existovat stejné měřítko pro všechny. Ani ve školách, kde je každé dítě jinak nadané, ani v práci kde každý přistupuje ke své činnosti s jinou šikovností, talentem a nasazením.

Jakmile přijdeme k uvědomění naší individuality, zjistíme, že příčinou hádek nemusí být jen horlivost, ale i nedostatek pochopení k pohledu jiné osoby. Každý z nás vidí určité situace trochu jinak, a když na sebe narazí dvě bytosti, z nichž ani jedna nemá pochopení k vyjádření druhé, je zaděláno na problém.

Naši individualitu krásně popisují autoři knihy Páta Dohoda – Don Michuel Ruiz a Don Jose Ruiz.

Velmi se mi líbí myšlenka, kdy je každý člověk přehráván v kině ve svém vlastním filmu. Představte si kino, kde se přehrává film o vás samých. Nejprve se přehraje film, jak se vidíte vy sami. Poté se přehraje další film, tentokrát o tom, jak vás vnímá třeba vaše mamka. Pak se přehraje další film o tom, jak vás vidí kamarád, jak vás vidí zaměstnavatel atd. Ačkoliv je to film jen o vás, přehrávají se čtyři různé typy filmu. Film, jak se vnímáte vy sami, jak vás vnímá matka, kamarád a zaměstnavatel. Jsou to čtyři naprosto odlišné filmy. Jedinou společnou věc, kterou mají je ta, že vy hrajete hlavní roli.

Každý člověk vás vnímá naprosto jinak. Váš zaměstnavatel vás vidí jinak než vaše matka a ta vás zas vidí jinak, než jak se vidíte vy sami. Někdo vás může vnímat odvážného, někdo slabého, někdo zase skromného a někdo jako bystrého. Každý každého vidí jinak.

Představte si, že za život potkáte tisíce lidí, přehrává se tisíce různých filmů o vás, ale nikdy to není jeden a ten stejný film, ve kterém se vidíte vy sami.

Po tomto uvědomění zjistíte, že není třeba se přetvařovat a snažit se někomu zalíbit, když se váš film stejně natočí pokaždé jinak, většinou již po prvním dojmu.

Snažit se zalíbit? Proč?

Člověk, který se snaží celý život vycházet s každým v dobrém, má zaděláno na nízké sebevědomí a sebehodnocení. Pokud někdo neustále dbá na to, aby se o něm jen dobře mluvilo, je otrokem názoru jiných lidí. Je zbytečným omezováním naší svobody snažit se o zalíbení druhým lidem. Často se může někdo začít omezovat natolik, že přestane bojovat o své sny. Začnou ho pohlcovat názory a postoje jiných lidí až jim dá za pravdu. Ale je to vážně i jeho pravda? Jak může někdo vědět co je pro druhé nejlepší?

Pokud opravdu dostatečně věříme v sebe samé a ve svůj cíl, ve svou misi, je naprosto hloupé věřit komukoliv jinému. Pokud začneme vnímat a přemýšlet nad názory jiných lidí, které jdou naprosto jinou cestou, než kam se ubírají naše sny, je to jako bychom se vzdali své vlastní pravdy.

Naopak je dobré vnímat konstruktivní kritiku, vnímat co se kolem nás děje. Ale naše pravda musí vždy zůstat naší pravdou. Pokud povolujeme a necháváme se neustále ovlivňovat názory jiných lidí, je to jakoby nás pokaždé trefil šíp, který nám vždy sebere kousek sebevědomí. Všímáte si, že každá politická strana má své příznivce i oponenty? Že každé video nahrané na Youtube má palce nahoru i palce dolů? Každý film má své fanoušky ale i odpůrce. Ať děláme v životě jakoukoliv činnost, projekt nebo řemeslo, nikdy se nezavděčíme všem.

Jak se říká 100 lidí – 100 chutí. Naše individualita se projevuje ve všech oblastech života. Stejně jako je dnes spousta diet a tréninkových plánu k vypracování perfektního těla, ne na každého pasuje to, co funguje tisícům dalším. Tohle uvědomění, naší hluboké individuality může být lékem na dennodenní konflikty, nedorozumění, či domněnkami v mezilidských vztazích.

„Člověk vidí ve tvém světě to, co nese v tom svém“

Pamatujme si:

1. Nikdo není a ani nemůže být stejný jak někdo druhý. Každý z nás má jiné vlohy, předpoklady i prostředí, které nás formovalo se zkušenostmi, které jsme zažívali.

2. Snaha se někomu zalíbit nás omezuje a zpomaluje. Řídit se názory jiných lidí nás stojí sebevědomí, a to je cena, kterou si nemůžeme dovolit zaplatit.

3. Uvědomme si naší jedinečnost a pestrost našeho charakteru. Pokud přestaneme házet všechny lidi nebo skupiny lidí do jednoho pytle, začneme lépe zvládat nedorozumění, konflikty a naše vztahy se zlepší.

Autor: Pavol Hurta