Náš stres a strach z konání

Proč nás stres a strach z různých situací tak často omezuje v našich životech? Proč jsme často vystresování z některých banálních záležitostí?

Připomeňte si svá školní léta, jak jste se cítili před maturitou? Věřím, že se najde spousta lidí, kteří byli připravení, klidní a vyrovnaní, ale také vím, že je tady spousta těch, kteří prožívali hotové peklo, které by se dalo nazvat pekelně spalující trémou. I když jste se v tu chvíli cítili ve velmi stresující situaci, tak jste ji stejně zvládli. Nebo jste snad utekli od maturity kvůli stresu?

Věděli jste, že utéct od zkoušky by znamenalo osobní prohru, a tak jste šli do toho, kolikrát s nastavením: „buď to vyjde, nebo ne.“

Dá se říct, že maturita a vůbec veškeré zkoušky na všech školách jsou jistými „drobnými“ zkouškami i do života, respektive nám otevírají cestu k dalším zkouškám.

Čím více budete zdolávat zkoušek, tím méně pak budete pociťovat stres, strach, nervozitu a budete se stávat úspěšnějšími.

Před lety jsem měl s kamarádem naprosto parádní brigádu. Jednalo se o moderování divadelních představení pro děti základních škol. Náš úkol bylo vytvořit zábavné představení o ovoci a zelenině a jeho pozitivním vlivu pro lidský organismus, které jsme následně měli prezentovat před publikem. Vzpomínám si na své první vystoupení jako by to bylo včera. V té době jsem působil jako někdo, kdo se rád vyhýbá všem situacím, kde by mohl být na očích jiným lidem. A celkem se mi to dařilo, až do onoho dne kdy jsem měl být účinkujícím v představení před asi padesáti dětmi a několika pedagogy.

Někdo si řekne, že to nic není, ale pokud nejste zvyklí vystupovat před publikem, nervozita se vždy dostaví. Srdce mi v zákulisí bušilo tak silně, že jsem čekal, kdy začnu mít černo před očima a ztratím vědomí. Naštěstí se to nestalo. Řekl jsem si, že když už tam jsem, tak to zvládnu (a stejně si mě nikdo z nich nebude pamatovat). To první vystoupení jsem toho moc nenamluvil, ale to nevadilo – každým vystoupením to bylo lepší.

Po asi třiceti vystoupeních jsem už stres nepociťoval. Vkročil jsem před publikum a udělal svoji práci. Po padesáti vystoupeních jsem už začal zaučovat jiné kolegy, se kterými jsem moderoval. Než celá sezona dané brigády skončila, měl jsem na svém účtu přes sto odmoderovaných vystoupení. Pokud bych měl srovnat začátek a konec mého vystupování před publikem, rozdíl v mém přístupu byl obrovský.

V začátcích jsem působil jako ustrašený strašpytel a na konci sezony jako sebevědomý moderátor, který bral vystupování před publikem jako každodenní chleba.
Můj příběh je odrazem toho, že vytrvalost a neustálý trénink vede k úspěchu, i když začátky úspěšně vypadat nemusejí.

A takto by se daly shrnout veškeré činnosti, se kterými bojujete. Ať už je to mluvení před publikem, oslovování klientů, zkouška z autoškoly, z maturity apod.

Ano, pokud nejste otrkaní, tak se možná budou projevovat všechny možné neduhy doprovázené trémou a nervozitou. Co vám tím chci říct je to, že to je v pořádku. Přijměte ty projevy, neodsuzujte se za to. Nemějte iluzorní strach z toho, co si o vás pomyslí druzí. Oni jsou už i tak dost zaneprázdněni myšlenkou o tom, co si o nich pomyslíte vy. To, co je důležité je to, co si pomyslíte vy sami o sobě.

Pravda je taková, že pokud jsou na vás vidět nežádoucí projevy stresu a trémy tak pravděpodobně v mnoha oblastech z tohoto důvodu neuspějete, protože lidi kolem vás stres nepřitahuje a nebude jim sympatický. Negativní působení přitahuje negativní výsledky. Naopak pozitivní působení přináší pozitivní výsledek.

To ale neznamená, že byste se měli vzdát. To jen znamená, že byste měli pokračovat. Uvědomte si, že každým činem jste vítězové (dle předchozího článku). A navíc každým dalším pokusem se váš stres i strach zaručeně snižuje.

Strach se snižuje už jen z toho důvodu, že dané odvětví budete lépe znát, budete lépe chápat situace, dokážete lépe reagovat, naslouchat a prostě být sami sebou a v pohodě. Každým dalším pokusem budete zdatnější a sebevědomější lidskou bytosti. A až danou situaci zvládnete, věřte, že se jednou budete smát tomu, jak jste začínali.

Autor: Pavol Hurta